Evergreen tydlitátovských pomluv ● Věrka nařkla z gaunerství už i rektora ● výroba dodatečných důkazů ● „akademička“ neznající systém hodnocení
Že
z necelé dvacítky zdejších esejů se už třetí příspěvek
pojí se jménem Věra Tydlitátová? To nechápejte jako snížené
administrátorovy rozhledy o světě, nýbrž coby důsledek
kombinace nehoráznosti jisté postarší vdovy s jí odtušenou
rentabilitou pojící se s židovskou tématikou.
Vše
začalo tím, že jsem Tydlitátové zaslal otevřený dopis v reakci na
její snahu zamezit v mém (neexistujícím) doktorandském
studiu. Tato její takřka domovnicko-důvěrnická snaha byla
aktivizována nejprve nalezením mé kvalifikační práce a jejího resumé, k neudržení se ale uvědomělkyně vybudila až po
shlédnutí mé prezentace na Zimní univerzitě Vlastenecké fronty. V jejím nepříliš akademickém konání jsem spatřil
naplnění skutkové podstaty trestného činu pomluvy a na
Antidemokratovi jsem publikoval i své trestní oznámení.
Každý
překručovač, vymýšleč, nadsazovač, lhář apod., pracuje mírně
odlišnými metodami, ale koncový výsledek má být podobný.
Tydlitátová se ukájí metodou tzv. aktualizací u svých tvrzení.
Prostě každou chvíli řekne něco jiného a vzhledem k jejímu
statutu ostatní raději drží ústa.
Nebo
podvodníci začnou přidávat „důkazy“. Třeba formou
chronologických grafů, přičemž podobné „názornosti“ mívají
u čtenářů skutečně přesvědčovací efekt. Neboť to jsou
prostě NÁZORNÉ DŮKAZY. Jejich pravdivost či reálná důkazní
hodnota pak pro masové publikum už bývá nepodstatná. Jde o to,
že něco někde napsáno VŮBEC je. Zeptejte se třeba v reklamním
průmyslu.
Co
tedy vypráví její baronoprášilovské zázemí 5.11.2015 v 13.00?
- Tydlitátová :„… mi Kalinovský podsouvá něco, co jsem neřekla“ – tímto míní, že nikdy neřekla nic o mém „podvodném získání“ VŠ vzdělání. Ve svém trestním oznámení cituji pasáže, které čtenáři dodají dojem, že Kalinovského absolvování UJAK = jeden velký podvod. A zároveň v oznámení dále uvádím „...sice přímo netvrdí nic o mém podvodnictví, avšak je nezbytné ji chápat v kontextu.“ Kontext tedy je tuze dvojsečný. (Pro pochopení i pro Tydlitátovou: pokud by kdosi napsal „Holocaust sice odsuzuji, avšak abnormální procento Židů byli vždycky keťasové a bezohlední lichváři“, byla by Tydlitátová první, kdo by větu přeložil co sekundární schvalování Holocaustu, ač souvětí naopak začíná jeho odsouzením.)
- Přirovnává mě k Davidu Irvingovi a sebe k Deborah Liptstadtové . Ač nesměřuji k populárně-naučné historii, uznávám ohromný Irvingův výkon v dané oblasti. Nepobuřuji se.
- Tydlitátová se dále chlubí svým pojetím vědecké etiky: „otevřená kritika vědeckého výstupu je běžnou součástí práce akademika.“ Jenže PŘI TEHDEJŠÍ FÁZI AKTUALIZACE svých stránek o žádné kritice vědeckého pracovníka nemohla být ani řeč, neboť Tydlitátová pouze volala vágní „antisemitismus, antisemitismus“ a kromě toho vůbec nic jiného. Přesto tyto floskule už tehdy nazývala vědeckým postupem!
- Tydlitátová rovněž střelhbitě nařkla rektora, že „tuto osobní korespondenci zpřístupnil Petru Kalinovskému, který ji zveřejnil na svém blogu.“ Pod onou „osobní korespondencí“ (dotaz Tydlitátové rektorovi, jak je možné, že univerzita mě nechala dostudovat + jeho odpověď), kterou jsem zveřejnil 23.9.15 na svém blogu, je ovšem míněn text veřejný JIŽ OD 12:8:2015 na tomto se mnou nijak neprovázaném webu. O pár řádků níže je znovu cosi o rektorově špiónství v můj prospěch a o jeho pošlapávání kuriózně pojatých vědeckých zásad, stejně tak o rektorově prolhanosti: „Při snaze vědecké komunity o věcnou kritiku a rozbor práce jsou rektorem UJAKu uváděny nepravdivé informace a plný text korespondence je rektorem sdílen s dotčeným studentem.“ Z věže se postupně stává tágo…
- Pakliže úplně nejnovější aktualizace přidává tzv. „chronologii“ (opět podobný důvod existence chronologických tabulek jako fígl s tzv. důkazem názornosti) a v ní informaci o jakési analýze mé práce Dr. Tomášem Jelínkem, pak se pro mne jedná o informaci zcela novou a tímto Tydlitátovou žádám, nechť mi ji zašle. Informace to je nová nejen pro mne. Stejně tak o ní nevěděl rektor. Alespoň v inkriminované vzájemné korespondenci s rektorem ji Tydlitátová nijak nezmínila! Proto o tuto „snahu vědecké komunity o věcnou kritiku a rozbor práce“ jsem byl ochuzen nejen já, ale i rektor. Jak by na tuto „snahu vědecké komunity a věcnou kritiku“ tedy mohl rektor reagovat? (objektivní „vědecká komunita“ je bývalý předseda Židovské obce v Praze) Nijak, ona mu totiž nikdy nebyla zaslána!
- Jelínkovo dodatečné hodnocení coby hodnocení někoho, kdo nebyl ani členem státní zkušební komise, ani vedoucí či oponent práce, je pro uznání mé loňské obhajoby irelevantní. A že „poukázal na řadu pavědeckých tvrzení, převzatých z protektorátní či jiné antisemitské literatury. Kolega Jelínek přímo dohledal Kalinovského citace v původních protektorátních publikacích.“ ? Pro mne samotného to je nová informace. Nechť mi je prokázáno, že jsem používal převzaté citáty bez uvádění odkazů. A to v míře vylučující náhodu. A které. Ale pokud jej sama Tydlitátová rovnou nazývá svým „kolegou“, mnohé o jeho vědecké úrovni mě napadá.
- Další úsměvná „skandalizace“ se noří z terminologie. Prý buď lže rektor nebo já → jedná se o kolonku „doporučuji“ v hodnotících posudcích vedoucího a oponenta kvalifikačních prací. Madam Tidlitátovou asi doposud do podobné role nikdy nepustili, neboť jinak by musela vědět následující: nejdůležitější kolonka o doporučení se vyplňuje pouze ano/ne (rektor v dopise odpovídal kladným obsahem oné dichotomní kolonky!), přičemž v případě „ano“ se navrhuje až v další kolonce známka 1-3. Zároveň v závěrečném vyjádření vedoucího oponenta se uvádí slovní hodnocení. Tam se může např. ocitnout i „podmínění“ doporučení od oponenta. Nu a na stupnici navrhované známky a v kolonce slovního hodnocení si zejména oponent uvědomoval svou politickou povinnost k dnešnímu Režimu. Nic skutečně akademického a především konkrétního ovšem nebylo k namítání, proto se vše vyřešilo příslovečným „s odřenýma ušima“ (není citací). Čemuž jsem se později v eseji Udávání se zaštiťováním se Holocaustem vysmál já. Záhada rozluštěna!A že při obhajobě předseda SZZK PhDr. Eduard Entler, Csc. (byl detailně seznámen s kvalifikační prací coby souběžně její oponent a zhotovitel oponentského posudku - univerzitní pravidla souběžnost připouští) vedl z politických důvodů úmyslně otázky jiným směrem a mně nedal možnost obhajoby abych mohl dosáhnout při obhajobě práce na jedničku coby poslední podmínku na své cestě k červenému diplomu, to veřejně přičtěte na vrub pouze jmenovanému. Bylo to od něj vskutku nekalé.
- Závěrem si dáme lež pro dnešek největší. Cituji Tydlitátovou: (Kalinovský) „sám se zašťiťuje svobodou slova a bojem proti údajné cenzuře.“ Naopak už v jednom z prvních článků Antidemokrata jsem se škaredil dnešními trendu krajní pravice vzlykat nad nedostatkem jakési svobody projevu. Každý z dosavadních Režimů – včetně toho současného – byl vybaven zákonnými možnostmi umlčet oponenty. Je to běžné, jen vybrat, co umlčet a co dotovat. Tudíž i já plně respektuji skutečnost, že je občas nezbytné někomu zavřít tlamu…
Žádné komentáře:
Okomentovat